Nenuťte copywritera psát na normostrany - místo webových textů dostanete slohovku. Proč?
Knihy a články se čtou, ale na webových stránkách se hledají informace. Proto redakční práce počítejte na normostrany a copywriterskou práci na hodiny.
Proč honíme normostrany na webech? Protože jsme zblblí ze seminárek a diplomek. Víc slov ale neznamená lepší text, na internetu obzvlášť.
Na webových stránkách vám návštěvník věnuje pár sekund pozornosti, a tak potřebujete vystihnout přesný záměr ideálně v první větě!
Copywriting z principu nehledá více slov. Vždy vítězí co nejkratší a nejlepší text.
Copywriterovi tedy neplatíte za to, že 1800krát ťuknul do klávesnice. Platíte za jeho zkušenosti, znalosti, vzdělávání v oboru a nápady. Nejde ani přeskočit proces, kdy se seznamuje s vámi a vašimi zákazníky.
Proto webový copywriting nedává na normostrany smysl. Pokud k tomu copywritera donutíte, dostanete hromadu slovního balastu.
Proč tedy psát Prosím vás mohli byste tu kliknout a dostat se tak na další stránku?, když stačí napsat Klikněte?
Hlasuju vždycky za hodinovku, ale pravdou je, že taky někdy normostranuju. Kde mi to dává smysl?
Články do tištěných časopisů
Redaktor odevzdává konkrétní počet znaků, kvůli zalomení stránky. Předpokládá se, že o tématu ví dost, takže psaní víc odsýpá. Snadno si spočítá, jestli se mu vyplatí psát jeden text 5 hodin.
Blog
Opět se předpokládá, že o tématu něco víte. Pravidelné psaní blogu má tu výhodu, že píšete texty stále pro stejnou cílovku. Po pár článcích ji máte v malíčku, víte, kam máte sáhnout pro konkrétní informace a každý další text se píše trochu rychleji.
Konkrétní nápady a fígle radím na kurzu
Popisky e-shopu
Tady ještě můžeme smlouvat o normostrany. Popisků je v obchodě spousta, mají jednotnou formu a podobný rozsah, cílovka je stejná. Časem už copywriter trochu automatizuje a píše jak na drátkách (je to ale výhoda?).
Stejně jako u blogu tu máte šanci použít klíčová slova, promlouvat na zákazníka jeho jazykem a dodat mu všechny informace i atmosféru, která ho čeká nákupem produktu.
E-book
Normostrany dávají smysl, pokud zadání zní "elektronická kniha o 50 stránkách" a máte předem domluvenou strukturu. Snadno si spočítáte celkovou cenu podle počtu znaků a díky normostranám nebudete jako zadavatel zírat, co ten pisálek dělal tak dlouho. Jako redaktor si pohlídáte, abyste nad prací moc neprokrastinovali.
Jedu převážně na hodinovou sazbu a veřejně přiznávám svůj ceník. Normostrany v tomto případě používám k upřesnění, jaký rozsah má zadaný text mít. Na hodinovkou zásadně počítám webový copywriting, e-mailing, správu Facebooku, navrhnutí strategie webu nebo redakčního plánu.
Na normostrany pracuju, když na nich klient trvá a jde o dobře hodnocené články (za 200 Kč normostranu nepíšu). Velmi zhruba mi ale normostrana vychází 500 Kč za NS. Vždycky záleží a tématu. Pokud budu psát o šroubcích, o kterých nic nevím, musím vzít v potaz svoji hodinovku, a říct si o vyšší částku. Mně třeba jdou od ruky témata jako: bydlení, vzdělání, děti a rodina, vztahy, zdraví nebo cvičení. Což dost odpovídá i mým referencím.
Mnohokrát jsem se přesvědčila, že hodinovka se vyplatí samotným klientům. Mají totiž přehled o tom, kolik článek zabere a jestli pracuju efektivně. Já zase vím, kolik mi práce trvá a že můžu vzít další zakázky. V režimu "chci zkusit více věcí" to funguje skvěle.
Příklad 1
Napsala jsem tři velikonoční články, dohromady o rozsahu 9200 znaků, tedy přes 5 normostran. Asi za to mohl dobrej den nebo dobrý téma, ale napsáno jsem měla za 3,5 hodiny. Šťastný den pro zadavatele - kdybych jela na normostrany, platil by jednou tolik.
Příklad 2
Psala jsem na zakázku 30 článků, všechny o jedné normostraně. Jak to probíhalo? S jedním se mrcasím 3 hodiny, jiný mám hotový za 50 minut. Sumasumárum to vyšlo finančně podobně, jako bych psala podle hodinovky.
Tip pro za zadavatele
Čím víc informací copywriterovi podáte, tím rychleji se pustí do psaní a vy máte hotovo. O tom víc píšu ve článku Jak ušetřit na copywriterovi »
Tip pro copywritera
Mně osobně pomáhá, když si dohodnutou částku vydělím předpokládaným počtem hodin, takže při psaní pořád jedu na svoji hodinovku. Účinně to odlifruje práci, nad kterou pak litujete prodělečných hodin.
Home office je dar i prokletí. Mívám dny, kdy vyluxuju celý byt i ledničku, zato nenapíšu ani čárku. Proto hledám ideální café-office, kde mě nakrmí, napojí a neotravují každou půlhodinu (a zároveň mě nenutí jíst jeden muffin za druhým). V jaké pražské kavárně a restauraci se potkáme?
Jogíni jsou supeštíhlí zpocení lidé, kteří si strčí za ucho palec u nohy. Nebo jsou to asketičtí vegetariáni, kteří prosedí celé hodiny se zamotanýma nohama.
Smutné upomínkové maily a uslzené nákupní košíky - někdy je toho trochu moc. Vybrala jsem proto několik webů, které na mě v poslední době zaútočily emocemi. Opravdu má smysl si vydupat pozornost jako hysterická bejvalka?