Jogíni jsou supeštíhlí zpocení lidé, kteří si strčí za ucho palec u nohy. Nebo jsou to asketičtí vegetariáni, kteří prosedí celé hodiny se zamotanýma nohama.
Touto děsivou citací jsme si odbyli ty dva největší stereotypy, které panují o lidech praktikujících jógu, a teď se můžeme bavit o realitě české kotliny. :) Proč o ní píšu? Protože po zaklapnutí svého jablka rozprostírám podložku na jógu.
Tento článek se postupně věnuje tématům pro
Většina lidí, kteří praktikují jógu na kurzech, jsou stejní jako vy. Spěchají z práce, trápí je koleno, potřebují vyzvednout děti ze školky, procházejí partnerskou krizí.... a prostě se snaží nebláznit. Jo a taky chtějí udělat dokonalou pozici psa s hlavou dolů.
Když v ČR prohlásíte větu Jdu na jógu, obvykle tím označujete odchod na fyzické cvičení, které prodlužuje mládí a dokáže slušně sejmout i zkušeného sportovce. V západním světě se jóga cvičí, zatímco v tradičním slovasmyslu se spíše praktikuje.
Pointou jógy ale není pouze srolovat své tělo do ruličky. Člověk si může jógovou praxí osvojit řadu dovedností, které se mu kurňa hodí v 21. století. Soustředit pozornost na sebe, odpoutat myšlenky od všeho vnějšího - to je přece základ psychohygieny a všech technik prokrastinace.
Takže když jsem sama začala učit jógu, potýkala jsem se s dilematem - jak mám propagovat svoje lekce jógy, když mi marketing přijde jako pravý opak zvnitřnění. Vždyť vlastně hulákáte do všech stran, abyste přitáhli pozornost cílové skupiny, která má u vás koupit/navštívit/zúčastnit se...?
Obávala jsem se, že svým marketingovým snažením se připojím ke komerčnímu světu, který "dojí" jógu na maximum. Trh totiž překypuje zbožím a službami pro všechny, kdo taky chtějí patřit do jógového světa: oblečení, různé pomůcky, on-line lekce, speciální lekce pro golfisty nebo surfaře, jógové podložky s milióny vzorů od mandal až po Buddhu....
Motorem tohoto článku se nakonec stala reklama, na kterou jsem narazila v časopise Jóga DNES (kam mimochodem taky přispívám). Ne, není to Babišovo.
Rozjařená meditace
Na vysvětlenou: Meditací nejspíš chcete dosáhnout klidu, duševní vyrovnanosti a nebo ideálně osvícení. Fráze "rozjařená meditace" je tak vlastně dokonalý oxymoron, podobně jako hranatý míč. Čistě jazykově to je vtipně sezónní jazykový šprým, protože reklamu otiskly v jarní čísle. Jak ale asi zní rozpustile jarní ÓM?
Přemýšlela jsem, co asi indičtí mistři říkají na mediální masírku, která z jógy udělala produkt... a zároveň ji však nabídla miliónům lidí na celém světě.
Odvážně odhaduji, že řadu z nich vzniklá situace netrápí, protože vnímají všechny lidi v jednotě a hlavně nechávají na každém člověku, jak naloží se znalostmi, které k němu přijdou. Rozhodnutí, zda vás tričko s mandalou dělá lepším jogínem, záleží na vás samotných, nikoliv na marketingovém oddělení oděvní značky.
Žijeme ale ve světě, kde jsme se naučili energii převádět na peníze. Tudíž by bylo naivní si myslet, že správný učitel jógy žije pouze z milodarů. Musela jsem si proto ujasnit, ač je mi sympatické bartrování ("já tebe naučím jógu, ty mi přineseš domácí jablka"), internet ani letenky jím nezaplatím.
Taky mě trochu uklidnilo, že jóga sama nijak nepopírá potřebu prezentování a vyjádření se. Naopak nám pomáhá s touto potřebou pracovat, aby byla co nejvíce v souladu s námi samotnými. Takže pokud budu respektovat etické principy jógy, můžu dát propagaci kurzů zelenou.
Prvních pět, kterým se říká yama, vám tu rovnou uvedu. Rozhodně by měly předcházet fyzickému praktikování jógy:
Chtě nechtě se marketingu dopouští každé studio - plníme Facebooky a Instagramy, věšíme letáčky, děláme ukázkové lekce zdarma, posíláme mailem nový rozvrh.... takže proč předstírat, že se bez propagace obejdeme.
Představa, že si o vašich božských lekcích budou štěbetat vrabci a naplníte sály k prasknutí, je v dnešní době trochu naivní. Instruktorský papír ročně dostanou desítky (nebo spíš nižší stovky) lidí, z nichž spousta vlastní studia nebo vede kurzy. Jen v Praze se setkáte s jógovým studiem na každém rohu, navíc tu žijí vybíraví zákazníci, kteří mají spoustu dalších aktivit. Lidí tu však žije dost natolik, abyste mohli cílovou skupinu dostatečně zúžit. Kurzisti se hrnou jak do luxusních členských studií, tak do holých sklepů.
Ačkoliv vám všichni jogíny tvrdí, že jóga je jen jedna, v našem světě potřebujeme pro pochopení mentální škatulky, které nám pomáhají s výběrem. Přirozeně chcete vědět, jestli na lekci propotíte triko nebo vám odumřou nohy z lotosového sedu. Nebo jestli vedle vás usedne unavená padesátnice nebo ambiciozní dvacítka.
A tak jsem při otevírání vlastních kurzů pustila ke slovu copy.
Učila jsem několik let orientální tance v tanečním studiu Utancovat se. Když jsem pak držela v ruce onen papír, který mě opravňoval k učení jógy, říkala jsem si, jak komunikovat jógové lekce našim kurzistkám (= cílová skupina). Zatímco v jógovém studiu se předpokládá, že chápete význam vinyasa, jin nebo hatha, pro tanečnice takové označení nedávalo smysl - jednoduše proto, že cílová skupina vůbec netuší, co ty výrazy znamenají. A tak jsem zvolila tento název:
Odpočinková jóga pro šťastná záda.
Přijde vám to trochu moc? Nebo naopak dobrý nápad? Zkusím vysvětlit, co za těmi pěti slovíčky vidím:
Kouzelné termíny odpočinková a šťastná vyvolávají příjemné emoce. Neočekáváte, že vás tu lektorka bude buzerovat, ať koukáte stát na jedné noze. Tady si prostě dáchnete...
Koho bolí záda, ruku nahoru! Zaměření na záda je přesně to, co potřebuje unavená cílová skupina. Málokdo přežije osmihodinové sezení v kanclu bez bolestí krční/hrudní/bederní páteře.
Stálé kurzistky se chytnou na osvědčený název. Ve stejném studiu se dříve učil oblíbený kurz jménem Šťastná záda, tak si třeba někdo vzpomene (o tomhle bodu vlastně trochu pochybuju, takže spíš přiznávám původní zdroj/inspiraci).
Chápete i bez jógové terminologie, o co jde. Jako učitel hned odbouráte obavy lidí, kteří se k vám bojí přijít na lekci jógy, protože by určitě byli nejhorší/nejtlustější/nejneohebnější. Zkrátka taková jóga pro nejogíny (což by byl mimochodem taky dobrý název, nemáte zač).
Hravý název odradí lidi, kteří hledají dynamické styly jógy a tu "opravdovou" jógu. Pokud odcházejí s pocitem hm-to-jsem-se-teda-moc-nezapotila, je to jejich volba. Ostatně jako vždycky.
Výsledek? Jako novopečené lektorce se mi podařilo naplnit sál. Po první lekci jsem jásala celou cestu metrem. Samozřejmě že počet přihlášených nevypovídá o tom, jestli se kurz povedl. Také přesně neověřím, jestli za naplněné lekce mohl název kurzu - některé ženské přišly, protože mě už znaly z tanečních lekcí, jiné zase využily ukázkovou lekci zdarma a pak už zůstaly. Možná také chodily proto, že kurz jógy jsme měly ve studiu jediný.
Atraktivní název kurzu ale zafungoval jako jeden díl puzzlíků. Spolu s cenou kurzu, časem a místem konání.
Web velice rozhoduje o tom, jestli se návštěvník stránky přihlásí na vaše lekce. Obor zvaný UX (user experience) se snaží, aby se uživateli na webu líbilo a hladce udělal onu konverzi, kterou po něm chcete. U e-shopu je konverzí nákup, u jógového studia přihláška a zaplacení kurzu.
Navrhuju proto prostě na webu uklidit a nabízím prvních pět úkolů na start.
1. Responzivní verze webu
Vaše stránka by měla být čitelná na vícero zařízeních. Žádné strachy, nejpoužívanější šablony jako WordPress nebo Webnode mají responzivní web (co se v mobilech přechroustá do snesitelné podoby, aby se z písmenek nestaly blechy). Pokud web budujete od základů, chtějte od programátora responzivní web!
2. To nejdůležitější na home page
Nakoukněte do Google Analytics. Vsadím se s vámi o jógamatku, že rozvrh a kontakt figurují mezi nejnavštěvovanějšími stránkami webu. Stejně jako vaše úvodní stránka, která ale nejspíš zeje prázdnotou, že?
Ulehčete svým návštěvníkům hledání, ať stráví kratší čas na webu a delší ve studiu. Home page zkrátka není úvod seminárky, tak si neschovávejte ty nejdůležitější informace - napalte sem rozvrh, adresu a cenu lekcí (alespoň jako rozcestník). Vážně si nedělejte iluze, že lidi vidí nahoře menu a rozkliknou si tam vše potřebné. Vnuťte se rovnou.
3. Jednoduché přihlašování
Dům jógy mě pravidelně rozčiluje svým přihlašovacím formulářem, ke kterému se musím složitě dostat. Když se po několika kliknutích KONEČNĚ dostanu do rozvrhu, snaží se mě tu zdržet pop-up oknem !!! Ve finále ještě musím překliknout do jiné záložky, abych našla svou oblíbenu hodinu v tom správném sále. Nebýt vynikající lektorky Eleny, dávno jim na to hodím bobek.
Proto zjednodušte přihlašovací proces, co nejvíc to jde (zejména když se vám studenti hlásí na jednotlivé lekce a otravují se s tím každý týden).
4. Doplňte info o lektorech a jejich lekcích
Studenti jógy jsou mimořádně věrní. Tuze špatně snášejí, když přijdou do studia na svou pravidelnou jógovou dávku... a místo jejich gurua sedí ZÁSKOK! Celou hodinu pak trpí, že někdo naboural jedinou jistotu jejich života a z lekce odcházejí naštvaní, protože se málo/hodně zpotili.
Přesto narážím na weby, kde si nelze zobrazit rozvrh konkrétního lektora. Tady jsem zatím kovářova kobyla - platí to i na webu studia Utancovat se, kde učím.
5. Nehřešte slovem
Řeknu vám tajemství - vaše slohovky na webu nikdo nečte! Schválně pár dní pozorujte, jak vy sami čtete stránky na internetu. Nejspíš si totiž uvědomíte, že je jen přelétáte očima. Ani já si nedělám iluzi, že jste tento článek přečetli slovo od slova. Váš mozek prostě vybral to nejpodstatnější. :)
Určitě existují lektoři, kteří se nikdy marketingu nevěnovali a přesto mají plné lekce. Mají obrovský dar... a také pravdu v tom, že osobní doporučení funguje jako ten nejlepší marketing na světě. Jen bychom neměli zapomínat, že se ta šeptanda momentálně šíří přes Messenger.
Namasté.
Home office je dar i prokletí. Mívám dny, kdy vyluxuju celý byt i ledničku, zato nenapíšu ani čárku. Proto hledám ideální café-office, kde mě nakrmí, napojí a neotravují každou půlhodinu (a zároveň mě nenutí jíst jeden muffin za druhým). V jaké pražské kavárně a restauraci se potkáme?
Jogíni jsou supeštíhlí zpocení lidé, kteří si strčí za ucho palec u nohy. Nebo jsou to asketičtí vegetariáni, kteří prosedí celé hodiny se zamotanýma nohama.
Smutné upomínkové maily a uslzené nákupní košíky - někdy je toho trochu moc. Vybrala jsem proto několik webů, které na mě v poslední době zaútočily emocemi. Opravdu má smysl si vydupat pozornost jako hysterická bejvalka?